Vždycky jsem měla ráda přírodu, toulky krajinou, zahrady. Tahle láska mě vyvedla ven z města do krásného kraje za Jizerskými horami. Odstěhovala jsem se do malé vesničky, založila zahradu a začala chovat slepice. Život v přírodě má své nesmírné kouzlo. Čas tu běží jinak, uprostřed krajiny člověk zkrátka ví, jaké je na světě jeho místo.
Je to deset let, co jsem si pořídila své první slepice. Nejprve jen proto, že na vesnici prostě patří a domácí vajíčka jsou fajn. Ale protože ráda pozoruji a zkoumám přírodu, s překvapením jsem zjistila, že slepice jsou zcela jiné bytosti, než jsem si dřív myslela! Jsou velmi chytré, učenlivé a jejich společenství je fascinující. Každá slepice má svůj vlastní charakter, povahu, svůj vlastní způsob zvládání situací, vytváří si přátelství a ví, čemu se má vyhnout, aby zůstala v bezpečí. Něco se učí, ale hodně toho ví už od docela malého kuřátka!
